Chci zasílat novinky e-mailem.
Jihočeské sdružení celiaků
Kritéria při stanovení stupně závislosti (PDF)
Příručka nejen pro rodiče diabetických dětí MPSV 2010 (PDF)
Diabetická hymna
Průvodce životem s cukrovkou
Lázeňská léčebna Mánes (leták)
Sociální pomoc Písecka
Benkor
KATALOG POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH A DOPROVODNÝCH SLUŽEB NA PÍSECKU (PDF)
Ocenění studentů ČVUT za vynález glukometru
detskydiabetes.cz
S inzulínem jednoduše
Stručné shrnutí úhrad od 1.12.2019
Kalkulačka ročního limitu senzorů, vysílačů, přijímačů
Pavel Šporcl.
Hanka Křížková.
pan senátor Krejča
Southwestern company
poděkování houslistovi Pavlovi Šporclovi
poděkování Nadaci Agrofert
Zde najdete materiál ke stažení. (přihlášky,pozvánky...)
Nejlepší hry byly v lese, byl dobrý softbal, fotbal, přehazka, plavání v bazénu, noční hra. Bavily mě hry v klubovně, táborák i výlet parníkem. Naučil jsem se, co správně dělat, když mám hypo. PROSTĚ SUPER!
Tábor mi přinesl mnoho zkušeností do života. Naučil jsem se tu mnoho věcí a her. Poznal jsem lépe svoji nemoc. Zažili jsme hodně krásných věcí, třeba zkoušení videoklipů a písniček. Seznámil jsem se tu se spoustou lidí, našel si kamarády a určitě s nimi zůstanu v kontaktu. Někdy se mi stýskalo, ale vždy to přešlo.
Letošní tábor jsem si velmi dobře užil. Naučil jsem se spoustu nových věcí a poznal nové kamarády. Instruktoři byli moc hodní. Také jsem se dozvěděl spoustu nových věcí o své nemoci.
Milá Zdeničko -:), tábor se mi líbí stejně jako ty ostatní. Takže děkuji ti, že svou dovolenou trávíš zde s námi na tomto místě.
Minulý tábor byl lepší, protože se mi ve všem dařilo lépe než teďka.... Líbil se mi výlet parníkem a na hrad Zvíkov.
Jsem tu poprvé a mám z tohoto tábora dobrý dojem. Nejvíc mě bavilo, když jsme museli vymýšlet videoklip na úžasnou písničku“Včelka Mája“ a také, když jsme měli zahrát pohádku „Sněhurka a sedm trpaslíků“, to bylo tak srandovní, že jsem se musela pořád smát. Také hrajeme takovou hru, která mě vůbec nebaví, tedy dvě hry. „Na ticho“ a "Bodyguardy“, už dvakrát mě zabili. HODNOCENÍ TÁBORA: 1 + 5 hvězdiček
Líbil se mi výlet na lodi, pyžamová diskotéka. Nelíbil se mi řev v jídelně. Byla jsem ráda, že tu bylo tolik hodných dětí, třeba Míša, ta tady byla nejlepší kamarádka.
Po roce jsem zase viděla kamarády, se kterými jsem si užila mnoho legrace a zábavy. Děkuji všem instruktorům za hry a akce a také za jejich trpělivost. Nejvíc Zdence, která pro nás připravila různé přednášky, výlety, atd.
Byli tu na mě všichni moc hodní, děti i instruktoři. Líbily se mi hry i koupání v bazénu. Příští rok bych sem chtěla znovu jet
Už poněkolikáté jedu na letní tábor s Diacelem a jako pokaždé se mi tu velice líbí. Jsou tu děti, co vědí o své nemoci méně a děti, co více, můžou si navzájem pomáhat. Všichni si to tu užijí a navzájem porozumí, protože mají skoro všichni stejný problém. I když jedu na tábor asi poosmé, tak se tu zase dozvím o své nemoci a nemoci druhých nové věci. Je tu o nás dobře postaráno, máme se tu dobře. Zůstala bych tu i déle. Vždy je pro nás připraven výborný program.
Líbí se mi, že jsem si našel dalších pár kámošů. Zaujalo mě divadlo (žonglérské vystoupení). Největší sranda byla ve skupině, když jsme nacvičovali „Včelku Máju“ a „Sněhurku“. Hráli jsme bezva hry, některé jsem ani neznal. Nejlepší byla Mexiko.
První týden utíkal hrozně pomalu, skoro pořád pršelo, takže jsme museli být v klubovně. Tam hrajeme hry, které většinou znám, proto bych chtěla, aby se na příští rok vymyslely další hry. I já zkusím nějakou vymyslet. Pak začalo být teplo a slunečno, začali jsme se chodit koupat do bazénu, kde mě to bavilo. Akorát mě mrzí, že nebyly soutěže v bazénu. Letní tábor se mi moc líbil.
Tábor byl dobrý jako vždy. Líbily se mi hry na hřišti, výlet na hrad Zvíkov a prohlídka, koupání v bazénu až na to, že byla studená voda. Zábavná byla hra „Cesta kolem světa“. Instruktoři byli supr a doufám, že příští rok taky pojedu.
Se Zdenkou jsem byl na letním táboře poosmé a pořád mě to neomrzelo. Vadilo mi, že děti byly hodně ukřičený a než něco pochopily, dlouho to trvalo. Program byl dobrý jako vždy. Noční hra byla asi jedna z nejslabších, co jsem tady zažil. Jinak všechny akce – výlet parníkem, horolezecká stěna i opékání buřtů, které nám Zdenka zajistila, bylo super. Akorát mě štve, že už asi nebudu moct jet a neuvidím ty kámoše, se kterými jsem se tu seznámil.
...nejlepší bylo, když jsme jeli parníkem na hrad Zvíkov, vyhlídka z parníku byla nádherná. Určitě bych jel na tento tábor ještě příští rok. Těším se na příští tábor.
Jsem ráda, že hrajeme hry ve skupinách a ne po jednom, protože bych to jinak jednoznačně prohrála. Jsem z města a vyjížďka do přírody na dlouhou dobu se mi líbí. Jezdím i na jiné tábory, ale ty jsou blízko civilizace. Tady je klid – nejezdí tu šaliny, auta, neřvou tu lidi jdoucí po ulici, atd. Dva týdny jsou ideální délka tábora. Celkové hodnocení: 1 s hvězdičkou. S láskou Kačka.
...nejvíce mě bavila hra, kterou připravil Michal Černý a jmenovala se“ Z Mexika do Ameriky“. Tento rok přijelo hodně nových dětí a s některými jsem se dobře skamarádil. Vím, že se budu opakovat už z předchozích táborů, ale instruktoři byli skvělí, hlavně Zdenka. A celkové hodnocení tábora je na jedničku s hvězdičkou.
Nejvíc se mi líbila diskotéka, nelíbila se mi hra frisbee a bojovka. Instruktoři byli dobrý a kamarádi super, hlavně byl super jeden můj nejlepší kamarád Honza Hátle. Já možná zase pojedu, protože se mi tu líbilo.
Na táboře bylo nádherně. Akorát mi vadilo, že se v bazénu nehrály soutěže. Celkový pocit z tábora mám takový, že se mi tu moc líbilo a že tu byli dobrý kámoši a kamarádky. Nejspíš zase příště pojedu znova. Hodnocení je tedy : 1.
Tento tábor mě baví, protože je tady velká zábava a sportování. Pátek je nejlepší, protože dostaneme mobily a máme diskotéku. Líbil se mi výlet na Zvíkov a hra „Přechod z Mexika do Ameriky“. Také jsme vymýšleli pohádku a písničku...
Moc se mi tady líbilo. Trochu jsem se nudil při poledňáku, ale tábor se mi líbil. Příště bych jel taky.
Bylo tady moc hezky. Holky z pokoje i lidi v týmu byli úplně suproví. Na tomto táboře mám nejradši, že se můžu s lidmi bavit o cukrovce a vím, že vždy najdeme společnou řeč bez zábran na toto téma, protože všichni máme stejný nebo alespoň podobný problém. Hry byly hezké až na pár výjimek, ale ty není třeba jmenovat, protože člověk se seznámí s něčím novým a něco nového se naučí. Nejlepší hra byla „Cesta z Mexika do Ameriky“. Taky mě bavil nácvik pohádky a videoklipu, protože u toho byla nehorázná zábava hlavně, když do toho Langoš přidal své ksichty a hlášky všech ostatních. Vedoucí si vedli velice dobře na to, jak jsme se chovali. Mě osobně by ruply nervy už v prvním týdnu, ale oni to s námi vydrželi až do konce. V tom je opravdu obdivuju. Hodně mě vyděsil hypokglykemický záchvat kamarádky Míši, ale všechno se to zvládlo a vše dobře dopadlo.
Tento rok se tábor vydařil jako každý rok. Máme i nové hry a to se mi líbí. Letos to byla celotáborová hra. Nevyvedlo se nám občas počasí, ale to nám vůbec nevadilo, instruktoři vymysleli vždy náhradní plán. Máme tu úplně bombastický instruktory, doktorky a sestřičky. Nestalo se mi, že by mi nějaké jídlo nechutnalo. Tábor se mi moc líbil.
Na táboře jsem poprvé a moc se mi tu líbí. Jídla jsou tu dobrá, jsem ráda, že se můžeme chodit koupat do bazénu, baví mě hrát společné hry, ale někteří v družstvu neumějí prohrávat. Paní doktorka a sestřička jsou velmi příjemné.
Tábor se mi líbil. Všechny hry byly super, nejlepší byla hra „ Z Mexika do USA“, také se mi líbila hra „Piráti“. S instruktory byla zábava, poznala jsem nové kamarády a dozvěděla se spoustu nových věcí o cukrovce a celiakii. Jídlo bylo dobré, Jediné, co mi vadilo, že občas večer docházela teplá voda na sprchování. Doufám, že tábor bude i příští rok.
Na táboře se mi nejvíce líbily hry na hřišti, bazén a hry v lese. A také kamarádi, polední klid a moc mi tu chutnalo.
Hodnotila bych tábor na jedničku s hvězdičkou. Líbilo se mi tu spousta soutěží a her, byla tu vážně zábava! Ráda jsem chodila do bazénu i do lesa, líbila se mi cesta parníkem a putování po hradě, táborák a zpívání s kytarami. Občas mě štvaly některé hry na hřišti a buzení, protože nerada vstávám. Úplně mě dojalo, když jste mi ráno začali přát k narozeninám. Jsem ráda, že tento tábor existuje. Díky Zdeničce jsem zažila spoustu zážitků a poznala spousta nových kamarádů.
Bavilo mě plavání, výlet na hrad, vařili dobře, chata byla skvělá, Byli dobrý vedoucí a družstva. Nejvíc mě zaujaly děti od lékařky.
Tábor se mi líbil jako každý rok, byl plný her a zážitků. Nejvíc mě bavilo koupání v bazénu. Nejhorší bylo, když pršelo a v klubovně se hrály hry, které znám, ty už mi nic neříkají, ale byly i nové a to bylo lepší. Každý rok se těším na diskotéku, kdy tancujeme a jsme v maskách. Celý tábor si vždy užiju a těším se na příští rok.
Hodnocení tábora je u mě kladné! Nejvíc se mi líbila bojovka, výlet na hrad Zvíkov, každodenní aktivita a různé zábavné (i méně zábavné) hry. Nebavilo mě hrát fotbal – i když i u toho fotbalu byla zábava. Když proti mně letěl míč, tak se do něj trefit bylo umění -:). Instruktoři byli úžasní a jsem ráda, že s námi měli trpělivost. Doufám, že to děti bavilo a chtěla bych všem poděkovat. Také věřím, že se příští rok sejdeme zase ve stejném počtu!
Tenhle rok se mi líbilo dokonce víc než minulý, bylo tu mnohem víc srandy. Užila jsem si hrad Zvíkov, noční hra byla taky super, akorát jsem byla dost po...Poznali jsme nové hry, třeba zatloukání hřebíků, atd. Večerky se mi zdály moc brzy a taky první diskotéka byla moc krátká. Měli jsme novou hru u jídla, protože jsme moc kecali. Jako obvykle se bodovaly pokoje, hrál ping pong a byla horolezecká stěna. Poznali jsme spoustu nových lidí. Tenhle tábor se moc vyved a hodnotím známkou 1 s hvězdičkou.
Bavilo mě chodit do lesa, hrát soft a chodit k bazénu na celé odpoledne a dělat tam blbosti. Taky se mi líbil nápad s pyžamovou diskotékou a program, který pro nás připravil kejklíř, protože nás naučil s diabolem. Nebavilo mě sedět při jídlech ve dvojici a taky mi vadilo málo času na sprchování a čištění zubů. A první týden počasí, to jsme pak museli být v klubovně a ne na hřišti nebo u bazénu.
Na letošním táboře se mi nejvíc líbila bojovka, která byla strašidelná tak akorát. Úplně nejlepší ze všech her byla „Cesta kolem světa“, do které se zapojili všichni. Dobré bylo, když nám velcí kluci předvedli, jak vypadá ping pong, aby i ti, co ho nikdy nehráli, pochopili, co je to vůbec za hru. Překvapilo mě, jak se do všeho zapojili i ti nejmenší z nás, co tu byli. Moc se mi nelíbila pyžamová diskotéka, bylo to fajn, ale normální je lepší. Bazén posoudit nemůžu, protože, jak je známo: „Kučerka na táboře bez nemoci býti nemůže“, ale věřím, že byl skvělý. Nejhorší byl řev v jídelně, hrozně se to tam rozléhá a to se nedá vydržet. Ale to pomohla trochu vyřešit Zajda hrou, která docela zabrala. Moc se těším na další tábor.
Tábor mi přišel velice podařený. Nejvíc mě bavilo chodit do bazénu, hraní softbalu a jiných zábavných her. Nejlepší byla v lese „Přechod z Mexika do Ameriky“, tu bych si rád zopakoval i v dalším ročníku. Trošku mě štvalo, že byla strašně brzo večerka, ale chápu to, protože se brzo vstávalo na to, že jsou prázdniny. Velice poučné byly přednášky, které nám poskytovala paní doktorka. Ale ze všeho nejvíc pro mě bylo poučné, jak měla Míša těžkou hypoglykemii, kterou jsem ještě nezažil. Byl to zároveň i hrůzný pohled. Jídlo zde vařili dobré –:)
Letos jsem byla na táboře podruhé a byl moc fajn. Nejen kvůli super výletu a aktivitám, ale hlavně kvůli tomu, že se opět sešla super parta. Nelíbilo se mi, že nás museli instruktoři uklidňovat a utěšovat v jídelně i ve frontě u paní doktorky, která nám určovala správnou dávku inzulínu. Myslím si, že jsme dost velcí, abychom pochopili, co znamená slovo „TICHO“. Díky moc všem lidem, kteří se na tomto táboře podíleli.
Na táboře s Diacelem jsem jela poprvé. Je to tu skvělé. Líbí se mi, že je to tábor na 14 dní a ne jenom na 4 dny nebo na týden. Instruktoři jsou 4 a zvládají to perfektně, vždycky pro nás vymyslí nějaký skvělý plán na celý den. Je na nich skvělé, že místo, aby si užívali svého volna, starají se o nás.....Taky se mi líbila spolupráce v týmu. Byla jsem v „modrých“ a když jsem něco zkazila (a že toho nebylo málo), kapitán na mě nezačal hned řvát, ale řekl jen: „To je v pohodě“ nebo „Nic se nestalo“. Měli jsme tu skvělé hry, zkusila jsem si spoustu nových, které jsem nikdy nehrála. Jednoduše – tento tábor je nej - nej – nejlepší na světě.
Tábor mě bavil jako každý rok, s Diacelem jezdím už asi 6 let a vždy je tábor něčím jedinečný. Mám to tu ráda. Letošní program byl pestrý, jen mě štvalo, že jsme málo chodili do lesa, kde se nechá hrát spoustu dobrých her. Hrozně mě bavila hra „Přechod z Mexika do Ameriky“, hezky zapadlo do celotáborové hry a myslím, že bavila úplně každého. Tento rok přijelo spoustu nových lidí, takže jsem si tu našla spoustu nových kamarádů. Dozvěděla jsem se i spoustu nových informací. Jak se blíží konec tábora, blíží se i konec tohoto hodnocení. Nemám jiný názor než ten, že udělám všechno proto, abych příště jela zas.
Začátek tábora – dobrá forma seznámení. Hra až na pár výjimek dobré. Ne moc často jsme byli v lese, ale za to mohlo jen počasí. Také jsme kvůli dešti byli hlavně ze začátku moc často v klubovně. Až moc nabitý program je pro někoho prioritou, ale já bych bral víc volnosti. Diskotéka byla dobrá až na moc světla, vydařil se táborák i chození k bazénu. Výlet na hrad byl dobrý, ale chtělo by to ještě další. Byla tu dobrá parta lidí (až na pár výjimek) a je škoda, že se už s většinou z nich neuvidím.
Tábor byl super, bylo tu moc fajn lidí. Poznal jsem hodně kamarádů. Instruktoři byli hodní, milí, ale přísní! Program hry v lese i na hřišti mi vyhovovaly, moc se mi líbilo téma táborové hry. Škoda, že jsem několik dní proležel. Ubytování ušlo, měl jsem dobré spolubydlící.
Letos jsem podruhé a moc se mi líbí. Poznala jsem spoustu nových kamarádů, se kterými se budu ráda setkávat i dál. Také jsem poznala i novou nemoc – celiakii, jsem ráda, že vím, co to je. Stejně jako loni jsem byla v „červeném týmu“ a všichni z červeného družstva byli fakt úžasní (až na pár výjimek, ale co, nikdo nejsme dokonalý) Dost zábavný byl nácvik videoklipu a pohádky. Fakt nejlepší byly Pavly kecy (radši neuvádím detaily). Co mě bavilo? Ze všeho nejvíc mě bavil SOFTBAL. Žonglérské vystoupení, spousta her, povídání se zástupci firem a paní doktorkama na téma „Cestování s cukrovkou a „Jak zvládnout hypoglykemii“ a jiné. Co mě vyděsilo? Nejvíc ze všeho hypoglykemický záchvat mé opravdu dobré kamarádky Míši, která se mnou byla na pokoji ( když ve čtvrtek odjela, bylo na pokoji prázdno). Jsem moc ráda, že sem mohu jezdit a že tu jsou tak super instruktoři – Zdenka, Péťa, Honza (Kompot) a Marcel. Moc vám děkuju, že mi zpříjemňujete pobyt tady. Patří vám velký „DĚKUJU“ a velký obdiv.
Sice neumí psát, ale za to nakreslila hodně hezkých obrázků, nejen, že neplakala, ale zapojila se do všech her a soutěží jako velké děti. Pokud něco neuměla, vždy se našli ochotní kamarádi, aby jí pomohli. Všechno zvládla bez slziček, tábor si užila a když jsme psali rodičům domů, všechno chválila...A také se naučila samostatnosti – poprvé si sama píchla inzulín, z čeho měla velkou radost.
NA diatábor s Diacelem už jezdím několik let a musím říct, že každý rok jsem překvapena, jak jsou děti schopné mezi sebou spolupracovat. Myslím si, že jejich společná nemoc je vede k tomu, že se dokážou podpořit během jednotlivých soutěží, fandí si a dokážou si poradit a pomoci. Skoro všechny děti jsou šikovné jak v oblasti sportu, tak ve vědomostních soutěžích. Každý rok nás dokážou pobavit různými scénkami, ve kterých jsou zapojeni všichni členové družstva. Chtěla bych dát jednu radu rodičům: NECHTE SVÉ DĚTI OSAMOSTATNIT SE A NEDĚLETE VŠE ZA NĚ, PROTOŽE JSOU NEMOCNÉ. ZVLÁDNOU TO! Na táboře si poradily na výbornou. Celkově mám z tábora příjemný pocit.
Pro mě to bylo sice náročných, ale určitě nezapomenutelných 14 dnů. Myslím, že děti si odnesou spoustu nových zážitků a zkušeností. Jsem rád, že jsem tu mohl být a všem, kteří se podíleli na průběhu tábora, patří velký dík.
Tábor byl hezký jako každý rok, děti si vyzkoušely věci, které neznaly, myslím, že se nenudily a že si každý našel sport nebo činnost, kterou má rád. Dozvěděly se i hodně nového o cukrovce – pumpách, glukomerech, ale hlavně o své nemoci a jak se k ní mají chovat. Bohužel, tady na táboře se dost ukáže, jak jsou někteří samostatní a také, že se neumí v určitých situacích chovat. Nejhorší je neukázněnost a řev, při kterém se nedá nic dělat. Byl tu skvělý lékařský dozor a skvělá parta instruktorů včele se Zdenkou, s těmi pojedu příští rok rád.
Jsem ráda, že si děti uvědomují, že jim každý rok věnuji týden v zimě a 14 dní v létě ze své dovolené.
Na všechny se vždy velice těším, zdravotně postižené děti jsou úplně jiné než běžná společnost a vše přijímají s větším nadšením a to dohromady dělá tábor tak výjimečným. Sestavit program na 14 dní zabere neskutečně mnoho času předem, není jednoduché ho poskládat a není možné se zavděčit všem (to si ostatně přečtu v hodnocení „CO SE MI LÍBILO X NELÍBILO“), ale určitě si každý najde to svoje. Budíček, večerku a polední klid – to ani nebudeme řešit...to tak být musí.
Nejhezčí je, přečíst si hodnocení dětí, i těch nejmladších (chyby neřeším – jsou prázdniny) a když jediné, co se jim nelíbí je to, že tábor končí.
Určitě je pro všechny nenahraditelný kontakt s ostatními, možnost probrat svoje problémy bez zábran a získat nové poznatky ke své nemoci, k tomu patří i besedy s doktorkami nebo se zástupci různých firem, ale i zapojení do výtvarné soutěže letos s tématem „I s diabetem plním si své sny“, kde děti napíší i to, co možná nikomu neřeknou...
Plně souhlasím s Petrou – rodiče, nemoc není vaše, ale dětí, buďte jim oporou a rádci, ale nedělejte nic za ně a nechte většinu na nich, ony dokážou být samostatnější víc než si myslíte.
Závěrem děkuji všem, kdo se na táboře podílel – instruktorům, doktorkám, sestřičkám, zástupcům firem a společností, RS Počta Písek, všem, kteří nám program pomohli dotvořit, sponzorům a všem rodičům, kteří na tábor čímkoli přispěli.
Bez toho by to nešlo -:)