Diacel

diabetes
celiakie

Přihláška do DIACELU PÍSEK

Informace

Chci zasílat novinky e-mailem.

Zajímavé odkazy

Jihočeské sdružení celiaků

HaVita.cz - e-obchůdek bez lepku

Kritéria při stanovení stupně závislosti (PDF)

Příručka nejen pro rodiče diabetických dětí MPSV 2010 (PDF)

Diabetická hymna

Průvodce životem s cukrovkou

Lázeňská léčebna Mánes (leták)

Sociální pomoc Písecka

Benkor

KATALOG POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH A DOPROVODNÝCH SLUŽEB NA PÍSECKU (PDF)

Ocenění studentů ČVUT za vynález glukometru

detskydiabetes.cz

S inzulínem jednoduše

Stručné shrnutí úhrad od 1.12.2019


Absolventské práce

Poslat vzkaz


Návštěvnost
















Patroni sdružení

Pavel Šporcl
Pavel Šporcl.

Hanka Křížková
Hanka Křížková.

Vzácná návštěva

Vzácná návštěva
Ministryně školství Kateřina Valachová a Jaromír Jágr za námi přijeli na Štědronín.

Naši partneři

Poděkování

pan senátor Krejča

Southwestern company

poděkování houslistovi Pavlovi Šporclovi

poděkování Nadaci Agrofert


Ke stažení

Zde najdete materiál ke stažení. (přihlášky,pozvánky...)

Výroční zprávy

Výroční zpráva 2012
Výroční zpráva 2013
Výroční zpráva 2014
Výroční zpráva 2015
Výroční zpráva 2016
Výroční zpráva 2017
Výroční zpráva 2018
Výroční zpráva 2019

E-shop

argomed

Dopis ohledně tábora - 5 zklamaných kamarádů

Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli na vzkaz reagovat, a nechceme tím zatěžovat knihu návštěv, překopírovali jsme vzkaz i s reakcí na samostatnou stránku.

Vzkaz v knize návštěv

Leží mi v hlavě stále události z letního tábora. Tábory Diacelu patří k nejlepším, ale bohužel poslední roky jdou dolů. Ne úrovní zážitků, ty jsou stále lepší a lepší (horolezecká stěna, výlety, lanový park, bojovka, kytary), ale vedoucí jsou rok od roku horší a horší, přesto že jsou mezi nimi bývalí účastníci, naši kamarádi. Nikdo z nás nikdy nebyl bez chyby, každý jsme měli nějaký ten průšvih. Letošní výstup s ukradeným pytlíkem brambůrků byl velice komický. Myslím, že mezi námi není nikdo, kdo by ukradl ,,hloupý? sáček, protože si táboru vážíme, nemáme důvod. Ovšem hodinový výslech ze strany instruktorů, prohlídka osobních věcí a poté trest pro všechny účastníky tábora ( 8-17 let...) : hodina běhání ze svahu a do svahu, dokud se někdo nepřizná, ti co měli zranění mohli dělat ,,pouze? sedolehy. Polovina dětí poté s hypem a plačící. A nejen podle mého se slečna Zajíčková stojící na balkóně v této roli křičícího ,,diktátora? bezpečně našla. Slečna, která s pobavením při leteckých dnech vyhodí z kufru i tampony a točí si to na instagram, přitom si ji ještě většina pamatujeme jako dítě s lahví alkoholu v kufru. Po zjištění, že si většina instruktorů po večerech dopřává pár sklenek a my potom ráno zakopáváme o prázdné flašky a posloucháme jejich nálady po probdělé noci, mám na tábor opět trochu jiný pohled. Každý rok se sjíždíme podobná parta z celé republiky a těšíme se na novinky. Hned druhý den nám je oznámeno, že většina poledních klidů bude na svých pokojích, nemáme tedy možnost mluvit s nikým jiným než jsou spolubydlící ( a ti nám ne vždy sednou ) Když se pak snažíme komunikovat jinde, dostaneme vynadáno, že máme přeci program. Závěrem ( a co mě mrzí nejvíc ) ?.neznám tábor, na kterém by nevznikla nějaká ta láska, ovšem absolutní dohled a nemožnost se chytit i za ruku, která poté přešla i vtom, že jsme dostávali vynadáno i za pouhé obejmutí s opačným pohlavím, je velice přehnaná a díky těmto faktům působil letošní dětský tábor spíše jak pobyt na vojně s vysokou ostrahou.

Naše reakce


   Z pohledu nás všech dospělých byl letošní letní tábor nejlepší ze všech. Shodli jsme se na tom všichni, byli jsme nadšeni z toho, jaká jste byla bezva parta. Ani v Hodnocení tábora, které píší účastníci při ukončení, nebyla ani zmínka o jakémkoli problému. O to víc nás všechny překvapil příspěvek v Knize návštěv, který se objevil po půl roce od ukončení letního tábora. Nechápeme, proč tak pozdě? Bohužel se autor nepodepsal, nenašel dost odvahy, není tedy s kým přímo komunikovat. S anonymem to úplně nelze. Nevěřím, že se sešlo 5 zklamaných dětí, které by napsaly příspěvek. Napíši ale úplně pro všechny své vyjádření: Připravit tábor dá obrovské úsilí, je to práce na půl roku předem. Kromě náplně tábora, programu a personálního obsazení, vždy sháním cca 100 tisíc korun od sponzorů. Mohli bychom tuto finanční zátěž přenést na rodiče, ale snažím se o to, aby si mohlo náš tábor dovolit co nejvíc dětí a rodinu nezatížili. Rodiče platí částku, která je mnohem menší, než jsou náklady na ubytování a stravu, doplácíme i na to. Není v republice jiný tábor na 14 dní za tak malé peníze. Někde tato suma nestačí ani na týden pro zdravé děti. Je to obrovské množství hodin práce. Tábor má dopředu připravený a do detailu promyšlený program, všichni z nás na tom pracujeme při svém zaměstnání, studiu, ve svém volnu. Proto mě mrzí kritika, že úroveň upadá. Na to lze napsat jediné – pojď nám to ukázat líp!

   Nevím, zda si pisatel uvědomuje, že my – instruktoři i zdravotníci vám obětujeme svůj čas – dovolenou, prázdniny, protože vám chceme udělat krásných 14 dnů prázdnin. Ne každý je ochoten své volno dát, i když je to pro dobrou věc, protože dovolená tábor rozhodně není. 14dní jsme k dispozici pro všechny doslova ve dne i v noci. 14 dní jsme pro vás stále a kdykoli. Pokud jste měli problém, mohli jste s ním přijít hned a s někým z nás to řešit. Jsem vděčná všem instruktorům i zdravotníkům, že do toho se mnou jdou, bez nich by to nešlo. A že si dají ve svém volnu skleničku? Vždy je však služba, která za vás - děti zodpovídá. A nikdy se nestane, že by instruktoři druhý den nefungovali a nepřipravili by program. Instruktoři moc dobře ví, že by už nikdy neměli šanci na další tábor jet, pokud by nepracovali. Není pravda, že někdo z vás zakopává o prázdné láhve. Ano, jeden sáček vypadá jako banalita. Ale jde o princip, že si vůbec někdo dovolí něco vzít, a když se na to přijde, nepřiznat se. A byl to někdo z vás. Na každém táboře byl nějaký větší nebo menší průšvih, ale vždy jsme si to vyřešili na místě a nikdy jsem to pak rodičům nežalovala. Proč je tím zatěžovat? Co se stalo na táboře, vyřešilo se vždy tam. Někdo z vás vše řeší tímto způsobem a veřejně. Polední klid má trvat minimálně půl hodiny, my ho míváme téměř vždy delší, potřebujeme si všichni odpočinout. To platí i pro vedoucího dne, který dopoledne funguje při programu, pak má na starosti udržovat polední klid a odpoledne pokračovat v programu. Kdo si to nezkusil, neví, jak je to náročné, Pokud se přijdete domluvit na návštěvách na jiném pokoji, co vím, většinou vám to dovolí. A je na vás, jak se pak budete chovat. A teď to nejdůležitější:

   Podle pravidel je tábor určený pro děti ve věku 8 – 14 let. Proč? Právě proto, aby se předcházelo jakýmkoli nevhodným projevům sympatií. K tomu patří právě objímání a podobné vyjadřování citu. To není vhodné v žádném kolektivu, nikomu není příjemné se na to dívat. Na tábor to nepatří už vůbec. Pokud máte jiné potřeby, prázdniny jsou dost dlouhé na to, abyste se kdekoli sešli a záleží hlavně na rodičích, co vám dovolí. Na náš tábor jezdí starší děti, protože jim to já umožním. A dělám to ráda pro ty, kteří chtějí s námi být. Pro nás jsou starší důležití, ani si neuvědomují, jak moc. Pomáhají malým dětem zvládat všechny úkoly, učí je, předávají jim to, co pro ně udělali dřív jiní. Většina se nechce vzdát možnosti jet na tábor, a čím jsou starší, tím víc touží být s námi, co nejdéle to jde. Tím, že si vás bereme na 14 dní na starosti, přebíráme na sebe obrovskou zodpovědnost. Rodiče věří, že o jejich děti bude po všech stránkách postaráno a my se o to snažíme, jak nejlépe umíme. Pokud se ti nelíbí, že máš dodržovat nějaký řád, nikdo tě nenutí s námi být. Jeď jinam, kde pravidla neplatí. Nebo si vyzkoušej podobný tábor uspořádat, ať váš, co to obnáší. Zkus požádat rodiče, zda by do toho s tebou šli a celou zodpovědnost za cizí dětí převzali.

Zdenka